Máma je moje

Žárlení mezi sourozenci je přirozené.

Žárlivost jde obvykle ruku v ruce se závistí. Zvláště kojení je pro malé žárlivce zatěžkávací zkouškou. Takové chvíle si vybírají k největším provokacím. Bouchání dveřmi, vyhazování nádobí z kuchyňské linky, útěky z bytu. To vše má jediný cíl: obrátit maminčinu pozornost na sebe. Přestože je to pro nás těžko pochopitelné: je lepší dostat vyhubováno nebo naplácáno, jen když máma vstane a přijde. Pro matku je to období velmi náročné. Nechce ublížit staršímu, ale ani mladšího připravit o chvilky něhy.

Proto je velmi důležitá pomoc babiček, přátel. Je třeba zajistit, aby měla maminka příležitost nerušeně pobýt s miminkem, ale aby měla také možnost věnovat se výhradně staršímu dítěti. Když bude mít větší dítě chvíli mámu jen pro sebe, bude mnohem ochotnější dopřát totéž i bráškovi nebo sestřičce. Ke každému dítěti přistupujte individuálně, podle jeho potřeb. To ale neznamená někomu nadržovat. Pokud nejstarší dítě chodilo ve svých pěti letech spát v sedm hodin, měli byste to dodržet i u jeho mladších sourozenců. Je opravdu nespravedlivé, když nejstarší dítě v deseti letech chodí spát v devět a jeho pětiletý bráška také. Opomíjený „prostředníček“ Děti, které se narodily mezi nejstarším a nejmladším, jsou tak trochu opomíjené. Prostřední dítě se nejhůře pozná, a proto je i jeho charakteristiku nejtěžší definovat. Přesto je možné charakterizovat prostřední děti pojmem rozporuplnost. Protože toto dítě má již staršího sourozence, je jeho pohled na svět určován tímto sourozencem.

Buď si ze staršího sourozence bere příklad, nebo se mu naopak staví na odpor. Záleží na tom, jaký je jeho starší sourozenec. Je-li chytřejší a silnější, vydá se prostřední dítě jiným směrem, ale jestliže vycítí, že by s ním mohlo soupeřit, udělá to. Ve většině případů se dá říci, že druhorození jsou protiklady prvorozených. Tyto děti jsou jaksi „ v kleštích“. Vůči svým starším sourozencům jsou ještě moc malí, ale vůči těm mladším jsou už dost velcí a rozumní. Prostřední děti bývají často nezávislé a individualistické. Jen málokdy při řešení svých problémů vyhledají odbornou pomoc, protože jsou zvyklé se o sebe postarat samy, ale přesto okolo sebe potřebují mnoho přátel. Ze všech dětí nejdříve odcházejí ze svého původního domova, aby se vyhnuly svému zklamání, že jsou pouze těmi prostředními, že je nikdo nepovzbuzuje jako prvorozené ani nehýčká a nerozmazluje jako nejmladší děti.

Tyto děti jsou dobře připraveny na budoucí život a místo toho, aby seděly v koutku a litovaly se, dokážou se s životem poprat. Veselý „benjamínek“ Benjamínci bývají velmi oblíbení pro svoji schopnost bavit okolí. Rodiče již obvykle nemají příliš síly na různé zákazy, takže nejmladším dětem je dovoleno tolik věcí, o kterých se starším sourozencům mohlo jen zdát. Komediantstvím a herectvím upoutávají pozornost, umějí dokonale manipulovat s lidmi kolem sebe, bývají netrpělivé, prudké a rozmazlené.

 Po celý život benjamínky velmi trápí, že je nikdo nebere vážně. Proto zkuste svému nejmladšímu svěřit úkol, o kterém jste přesvědčeni, že jej nezvládne. Různý věk znamená různé povinnosti, ale i výhody. Starší dítě má na starosti více věcí, proto by mělo mít i více výhod. Každý rodič se někdy nespravedlivému jednání vůči svým dětem neubrání. Rozhodně si to nemůžeme vyčítat, ale musíme se snažit, aby se to nestávalo často. Děti jsou k takovému jednání velmi citlivé. Každé dítě je jiné, mělo by vědět, v čem je šikovné, za co si ho vážíme, v čem je nenahraditelné, jedinečné.